A sotvaže jsem vstoupil do útrob poměrně nového a útulného plzeňského klubu, užuž jsem na drobném pódiu zaregistroval SIX DEGREES OF SEPARATION, kteří kupodivu nezvučili, ale začali rovnou hrát. Hned na úvod tedy překvapení jako hrom (přece jen jsem, při vší úctě ke zbývajícím kapelám, temně metalové moraváky čekal na pozici hlavní hvězdy večera o hodně později), jež vystřídala další nemilá zvěst o tom, že kytarista Vlasa je zdravotně indisponován a koncert odehraje jen s největším sebezapřením. Krom drobného výpadku v „Masterpiece Of Pain“ ovšem na sobě nedal nic znát, takže předvedený set ukázal kapelu ve velmi silné pozici, přímo úměrně odpovídající tomu, jak ji známe z jejích posledních alb. Novinku „Of Us“ představily „F-2370“, „Of Unrealistic Ambitions“, „For Hannah“ a „Guilt Is A Vector Of Time“, které na pouhopouhou osmičku zahraných skladeb doprovodily ještě „Lucius“, „Shade Of Triotus“, „Tekno-Prophet“ a výše zmíněná tradiční koncertní tutovka. S ohledem na Vlasův stav to bylo pochopitelné, nicméně subjektivně velmi, velmi krátké, obzvláště když zvuk byl nastaven s nepřeslechnutelným citem a SIX DEGREES OF SEPARATION se jinak zdáli být v naprosté pohodě.
