Spark (Jan Sedlák, hodnocení: 5,5/6)

Sice nevím, proč sami SIX DEGREES OF SEPARATION označují svou hudbu jako metal soul, ale budiž. Pravdou je, že kapela dokáže ještě stále zrát, pokud to je vlastně možné. A že je tvorba SDOS dosti neuchopitelná, byť vstřícná a poslouchatelná. Do hudby SDOS se přitom musí posluchač doslova ponořit, jinak po něm dokáže stéct a nezanechat nic. Pokud ale zadrží dech a vydrží, odměnou mu bude nevšední zážitek, který na domácí scéně zažije jen těžko, pokud vůbec. SDOS operují na ukrutně rozlehlé hudební paletě, někdo by jejich tvorbu možná označil za alternativní. Tak to ale není. Kapela spojuje metalovou naléhavost s nevtíravou melodikou a hitovostí (viz třeba klipový flák Fury), tuhle skočí do thrashe, tuhle se zaboří do doomu, onde se pod drsnou slupkou rozezní až popová melodie. Celé to vře a bublá, hraje všemi barvami a přitahuje to posluchače doslova magickou silou, jíž jsem podlehl.

Ležící slušivý digipack šeptá: pojď, pojď, pusť si mne znova, chci tvou krev a sílu. Pouštím, svět se znovu rozvíří a houpavě se zklidní až s posledními tóny. Vím, že se znovu roztočí, byť se toho bojím. Nebo ne? Pojď, chci tvou krev a sílu.

Recenze