Abysszine.com (reviewed by: Viktor Palák, rating: 90%)
Pro recenzi hudebního nosiče můžeme zvolit dva základní přístupy. Jelikož žánrové či historické okolnosti by se za každou cenu měly zohledňovat, zbývá možnost brát desku jako jedinečný produkt či ji hodnotit v kontextu tvorby daného interpreta. S vědomím toho, že personální změny v SIX DEGREES OF SEPARATION i stylový posun od desky „Moon 2002 – Nocturnal Breed“ byly probrány takřka v každé recenzi, rozhodl jsem se opomenout vývoj zlínských metalistů a k desce „Triotus, Tricephalus and Tribadism“ přistupovat jako k výtvoru zcela jedinečnému. V obou významech tohoto slova.
Nejoslnivějším elementem desky je nekončící hudební invence – každá z písní nabízí několik melodických motivů, a ať už se jedná o kytarové party či vokální ekvilibristiku, nikdy nejsou rozrušované melodie, frázování či rýmy dovedeny do uspávajícího stereotypu. Navzdory spíše delší stopáži jednotlivých písní muzikanti nezneužívají svých nápadů a místo kolovrátkového opakování jednotlivé motivy dovedně proplétají. A nezůstává jen u přechodů v rámci skladeb: první track „Shade of Triotus“ plynule přejde do druhé skladby „Masterpiece of Pain“, jejíž intenzivní refrén ohlašují působivě násobené vokály. Napětí v této skladbě čiší i z klidnějších pasáží, při jejichž poslechu jsme v napjatém očekávání další erupce energie. Podobně intenzivní je i stěžejní motiv „So Bitter, So Wrong“, jehož přímý apel „hear me – I’ve got something to say“ vystihuje charakter celé desky. V ní se nám muzikanti snaží vykřičet ze svých stísňujících pocitů, které zakomponovali do jiskřivé hudební skořápky. Výňatek z textu „Separated“, v němž se zpívá o „zlomených, ale stále hořících srdcích“, je v tomto ohledu rovněž příznačný. Zlomená srdce jsou zpřítomněna v apelativních, ale nikoliv tezovitých textech, oheň pak skrze hudbu pohlcuje vše ostatní. Pátá píseň „The Night Is Mine“ potvrzuje jednu z největších deviz této desky – silné nástupy písní, kterým dominuje především potměšilý zpěvákův hlas. Výše zmíněné proměny melodií a nálad dostanou nejvíce prostoru ve skvěle vystupňované písni „Evening Star“.
Poděkování za bolest a utrpení, které v písni „Evening Star“ adresuje podmanivý hlas Radka Zábojníka neznámé osobě, i zmínky o každodenním požívání jedu života, které dominují „Masterpiece of Pain“, připouštějí ponuře-doomové vnímání této desky. Jakkoliv má ale střední část „So Bitter, So Wrong“ blízko k MY DYING BRIDE, není na místě na doomové prvky příliš upozorňovat. Toto rozmanité CD se totiž žánrově nevymezuje (ani neomezuje) a jakákoliv akcentuace toho či onoho stylu je zavádějící.
Své ambice i chuť, s jakou materiál na „Troitus…“ vytvořili, dokumentují členové kapely i realizací jednoho z nejlepších videoklipů české metalové scény posledních let. Výtvarné řešení klipu k podmanivé písni „Light Hates Me“ svěřili absolventovi zlínské filmové školy Michalu Kubíčkovi, který svůj osobitý rukopis souznějící s razantními hudebními odnožemi prokázal ve svém absolventském krátkém filmu „Dr. Psycho“.
Ať už to byla nechuť ke škatulkování či rozumný marketingový tah, rozhodnutí kapely označovat se za „trimetalisty“ se jeví jako opodstatněné. Hudba zachycená na desce „Triotus, Tricephalus and Tribadism“ (mimochodem: název je na obalu skryt takříkajíc „pod svícnem“) je totiž žánrově neuchopitelná. A to lze brát jako nejlepší doporučení. Abych parafrázoval výše zmíněný citát: „poslouchejte je – mají co říct!“. Poslech „Triotus, Tricephalus and Tribadism“ ve vašem přehrávači i naživo poskytne jeden z nejintenzivnějších prožitků, jaký současný český metal nabízí.