Zdravím kapelu, v jakém rozpoložení/skupenství (psychickém, fyzickém, hmotném, nehmotném) se nyní – po vydání třetí řadovky – nacházíte?

Dr: Momentálně se společně těšíme z toho, že nám náš kytarista Canni hezky srostl, zase může hrát na kytaru a společně můžeme pokračovat na rozpracovaných věcech. Není nač čekat, a tak se po hlavě vrháme do tvorby nových písniček, bo kdo chvíli nekomponoval již komponuje opodál.

Pickard: Já se nacházím v polotekutém skupenství, páč je burčáková sezóna, ale ta je každý rok, bez ohledu na to, jestli vychází třetí řadovka, nebo ne. Díky Bohu. …takže jsem vlastně neodpověděl na otázku. Dostanu černý puntík?

Zatím to bude bez puntíku. Zmíněná novinka zní značně tvrdě. Jedná se sice o metal, který si místy zaslouží dokonce přízvisko „heavy“, ale nesetkáme se zde s žádnými vyloženě prvoplánovými hity. Lze u vás při komponování mluvit o tom, že se snažíte chytit posluchačovu pozornost nikoliv hitovostí, ale právě tou neuchopitelností?

Dr: Hlavně se snažíme ty skladby dělat tak, aby nás bavilo je hrát i po nějaké době. To je alespoň pro mě jedno z hlavních kritérií. Je snadné dát do kupy stupiditu, která se sice může těšit všeobecné oblíbenosti, no jo, ale kdo to má pak hrát? 🙂

Pickard: Určitě je to v té neuchopitelnosti. A ono je to vztaženo i na tu prevenci stereotypu během hraní. Často na pódiu během písničky zjistím, že vůbec nechápu, která bije, což třeba v mém případě znamená docela problém. A tím pádem ani nějak netrpím znechucením z obehrávání něčeho pořád dokola, protože co kus, to originál. Ano, hlavně naživo jsme neuchopitelní a kreativní. Kolikrát víc než během procesu kompozice. 😎

S albem přicházíte více než dva roky po jeho předchůdci. Vznikalo průběžně po celou tu dobu anebo je plodem intenzivní tvorby a studiové / zkušebnové mučírny? Jak hlasité byly diskuze ohledně finálních verzí skladeb? U jednotlivých kompozic většinou za jedním či dvěma jmény figuruje jméno celé kapely, což může svědčit jak o mimořádné demokracii, tak totální tvůrčí anarchii…

Dr: Správně je možnost „A“ i „B“ – nové CD vznikalo průběžně po celou tu dobu jako plod intenzivní tvorby a studio-zkušebnové mučírny. V praxi to vypadalo tak, že nové skladby jsme začali dávat dokupy vlastně ihned po realizaci TTT desky a vždy, když jsme měli nazkoušené tři, čtyři kusy, jsme si sbalili fidlátka a vyrazili na víkendovou návštěvu za Standou Valáškem do lázní Šopa, a tam spáchali demáček. Pak následovalo období „povinných poslechů“, cizelování, vymýšlení „co by“ a „jak by ještě“, dalších změn a vylepšování. Takhle to proběhlo třikráte dokola a najednou z toho byla celá deska. 🙂

Když se teď naopak vrátíte zpátky do začátků kapely, jaké myšlenky přicházejí na mysl? Naplněné ambice? Zdolané dílčí kroky a chuť do dalších? A jaká (milá i neblahá) překvapení vám česká metalová scéna za ty roky připravila?

Dr: Když bych srovnal své tehdejší a dnešní představy, možná bych ani nevěřil kam až jsme tu naši „káru“ dotáhli. Ač třeba neprodáváme tisíce nosičů a nejezdíme po světě, pořád jsme mnohem dál než jsem si kdy troufal představit.

Snad bych nehovořil o naplněných či nenaplněných ambicích, protože ty se neustále mění, průběžně přicházejí nové. Člověk pokoří jednu metu a už vidí o kus dál novou. Je to o těch dílčích krocích, jimiž se postupně prokousáváme vpřed, systematické práci a vytrvalosti. Na začátku bylo naším snem natočit a vydat pod vydavatelstvím plnohodnotné album, a když se tak stalo, upnuli jsme se na realizaci desky další. A vidíš – najednou je venku v pořadí třetí CD, o čemž se mi nikdy ani nesnilo! A naše „akcelerovaná evoluce“ je v plné síle, jen sami netušíme kam nás dál zavede. Standa Valášek z části žertem, z části vážně řekl, že do pěti let budeme všichni hrát blues.

Pickard: Neříkal. Říkal, že nebudeme hrát metaal, ale něco jiného, a že se děsí toho, co. V kontextu SDOS se můžu vrátit přibližně o ty čtyři roky nazpět, a podniknuvší tuto výpravu v čase mi nejprve na mysl přijde, že to uteklo nějak příliš rychle. Přesto na povrch nevyplouvají věci jako naplněné ambice, sny a podobně, ale spíš brutální vystřízlivění poté, co moje schopnosti a hlavně sebevědomí narazilo na realitu spjatou s fungováním v SDOS. Stručně řečeno jsem si myslel bůhví jaký nejsem borec, a během pikosekundy jsem si uvědomil, že vlastně nejsem ani na startu, ale že si v zásadě ještě ani neumím zavázat tretry. Zůstávám ignorantem, ale teď už, trenky dolů, aspoň vím, kde si opravdu stojím. A za tuhle lekci jsem nekonečně vděčný.A ta mě, doufám, žene dopředu.

Vlasa: Když se tak poohlédnu zpět, je až komické, jak se naivní dětské sny o hraní ve velké metalové kapele proměnily ve „velké“ vystřízlivění. Muzikou se bavím nějakých patnáct let a každý projekt, kterého jsem byl účasten, mě po hudební stránce posunul dál. V SDOS jsem osm let, a i když v počátcích mého hraní jsem toužil hrát v kapele, ve které bych byl zároveň jedním ze zakládajících členů, možnost působit v již fungujících SDOS bylo asi to nejlepší, co mě mohlo potkat, a jsem za to nekonečně vděčný. Taky proto, že jsem obklopen lidmi, se kterými se mi prostě dobře hraje a vím, co od nich můžu čekat. Přesto, že máme každý trošku jiné hudební i filmové hrdiny (až na DEATH, DEVINA TOWNSENDA a Chucka Norrise), dokážeme se tolerovat a shodnout a v zásadě myslíme na jedno: makat a makat.

Dr: Wlassere, ty hazardére, toho Chucka Norrise bych malýma písmenkama opravdu radši nepsal…

Pickard: A tys ho napsal velkýma? Hraju v klubu sebevrahů..

Jaké jsou vůbec ambice kapely nyní – krátce po vydání třetí desky a letním koncertování? A je v kapele osoba, která dává „nutné“ organizaci více než ostatní?

Dr: Zavedená praxe bude stejná jako doposud – budeme se snažit odehrát co nejvíce koncertů na podporu CD, zároveň rozesílat proma na všechna možná „nádraží“, průběžně zpracovávat materiál pro budoucí nahrávku a snažit se „dokopat se“ k těm dalším metám.
Hlavní agendu mám na starost já. Práce kolem kapely mě baví, rád mám věci pod kontrolou, což ale obnáší zároveň i to, že eventuelní neúspěchy nemůžu mít za zlé nikomu jinému než-li sám sobě. Když ale jde „do tuhého“, tak makáme všichni kolik nás je.

A když už jsme u Dr-a osobně: jak trénuješ své hlasivky a co děláš proto, aby hlas zněl tak (tvrdě), jak zní?

Dr: Hlasivky vlastně nijak extra netrénuju (když teda nepočítám to, že si zpívám a pobrukuju vlastně pořád). Absolvoval jsem kdysi několik hodin zpěvu, které mi ukázaly pár technik pro práci a hlasivkama , ale to je víceméně vše. A co dělám proto aby hlas zněl tak jak zní? Já nic, to samo. Všecko popřu.

S propagací vaší desky bude, věřme, spojeno alespoň malé turné. Pokud ano, s kým jej budete sdílet? Setkáváte se také občas s pořadateli, kteří, jak říkala Zuzka Lípová z DYING PASSION, si myslí, že kapela nemusí nic jíst ani pít a auta jezdí na vodu?

Dr: Tak tady tohle je pořád ještě otevřené. Nic nevylučujeme, ale ani neslibujeme. Se uvidí.

V rozhovoru k minulé desce jste psali, že se těšíte na miniturné s ROTTING CHRIST a GALADRIEL. Jak to nakonec dopadlo?

Dr: Celá akce nakonec k všeobecné spokojenosti. Nebyl to teda zrovna nijak extra výdělečný podnik, ale každopádně jsme si užili kopec srandy, získali nové kontakty a hlavně kamarády. Oni ti kluci řečtí jsou totiž velmi přátelští lidé a navzdory svému kultovnímu postavení v žánru i sympaticky skromní. No, a co se týká GALADRIEL, tak s těmi se známe již poměrně dlouho a na každé setkání s nimi se velmi těším! Celé to miniturné byl vlastně nápad právě Doda z GALADRIEL, který se na nás obrátil s tím, zda bychom se na této akci nechtěli podílet. A kdo by nechtěl, že. Původní představa sice vypadala trošku jinak – mělo se jednat o vícero koncertů po střední Evropě – z které však postupem času sešlo a celá šňůra se smrsknula pouze na dva koncerty – bratislavský pořádaný GALADRIEL a pak ten náš zlínský.

Obligátní otázka směrem k textové stránce: je čeština pro SDOS? Anebo si rádi necháte jiným tuzemským poetům? A kteří by to byli (jsou)?

Pickard: Myslím si, že čeština pro SDOS zatím není. Z mého pohledu občasného textaře je to hlavně proto, že napsat dobrý český text, který by měl hlavu a patu, byl o něčem, a navíc ještě zpívatelný, je neskutečný problém. No, on je to samozřejmě problém i anglicky, ale já i v jednoduchých anglických větách cítím tu ohebnost, pro kterou už v češtině je potřeba mít cit pro poetické vyjadřování. Nejsem žádný poeta, ale angličtina mi pomáhá to předstírat. 😎

Hluboce smekám před všemi, kdo se o to pokoušejí česky, ale většinou spíš slyším sekvence slov s á, í a é (a to „í“ co nejmíň, páč se to blbě zpívá), ne texty. …anebo teda bychom měli zapudit stávající textaře. 😎

Dr: A komu že podle mě čeština sluší? Nemohu nezmínit například novou desku FORREST JUMP, která je poprvé komplet v češtině a hodně mě baví. A pokud bych měl uvést, koho obdivuji v hudbě za práci s češtinou, tak by to byl trojlístek Kryl – Nohavica – Plíhal.

Mezi kapely, které jste koncertně podpořili, patří zmínění ROTTING CHRIST, na zlínské Metalmanii NEVERMORE, SOILWORK či THERION a nedávno MOONSPELL. Přistupovali jste ke společnému hraní s nimi s větší bázní než obvykle anebo nerozlišujete mezi tím, jaké schody vedou na pódium, a kdo po nich bude kráčet po vás? A abych to obrátil – registrujete nějak výjimečnost svého postavení na tuzemské metalové scéně? Připouštíte si, že právě SDOS by mohli být (jsou?) kapelou, k jejímž stopám zanechaných na pódiu i nahrávkách vzhlížejí posluchači i fandové?

Pickard: Já se na schodech hlavně snažím nezakopnout. Ale ano, je to trochu jiný pocit hrát s „většími“ kapelami, i když já to většinou beru jako možnost nakouknout do kuchyně někomu, kdo urazil delší kus cesty. Během hraní samotného je však většinou pro mě irelevantní, kdo hrál před námi, nebo bude hrát potom, protože mám většinou plnou hlavu úplně jiných věcí, jako třeba „tututututatututu“. A otázka výjimečnosti mě, přiznám se, rozesmála, něco takového by mě vůbec nenapadlo. Ty (omluv to tykání) vůbec používáš záludná slova, jako „výjimečnost“, „vzhlížet“, „bezkonkurenční“, to je pak těžko odpovídá tak, aby si člověk nenas..jejda na hlavu, a nebo aby to zase nevypadalo, že mu dělá dobře pochlebování. 😎

No, zpátky k otázce, já nic takového neregistruji, ani to nehledám, vnímám pozitivní i negativní zpětné vazby, a jsou to pro mě informace nezbytné k dalšímu fungování.

Vlasa: Myslím, že každý koncert je třeba odehrát naplno, aby si posluchač kapelu zapamatoval a něco si z jejího vystoupení odnesl. Je to taky jediný způsob, jak na živo lidi strhnout na svou stranu, což při koncertě s nějakou tou hvězdou je mnohem těžší. Je to ale zároveň výzva a možnost potlačit tu naši káru o kousek dál, a hlavně se z toho nepo… Co jsme si navařili, to si musíme i sežrat. 🙂 Samozřejmě to, že se nám poštěstilo stát na stejném pódiu např. s kapelou NEVERMORE, je pro mě velká čest a v tomto případě se nedá mluvit o bázni, jako spíš o radosti a pocitu, že naše práce má jakýsi smysl.

Druhá část otázky mě tak trochu pobavila. Mám pocit, že pořád stojíme na začátku cesty: je totiž stále co zlepšovat. Popravdě netuším, jestli existuje nějaká „fans“ základna. V našem blízkém okolí je poslední dobou hodně dobrých kapel a nevím, proč mezi nimi stavět SDOS na pozici modly. Musím vzpomenout alespoň mladou a nadějnou kapelu ALONE IN THE SILENCE (něco na způsob IN FLAMES). Stejně tak během koncertování potkáváme kapely, které mají můj obdiv a před kterými smekám, jako např: SAD HARMONY, FORREST JUMP, DARK GAMBALLE a další. Jsou to spolky, které mnohdy fungují přinejmenším stejně dlouho jako my a produkují dobrou muziku.

Když už jsme se otřeli o jména konkrétních interpretů, můžete nám prozradit, které hudební události, ať už alba nebo nějaké činy v oblasti hudby vás v letošním roce potěšily a které naopak znechutily. A související dotaz: Když zrovna nekoncertujete, navštěvujete nějaké hudební festivaly? Které jsou vaše oblíbené? Na jaký byste nikdy nejeli?

Dr: Z desek mě v poslední době potěšil nový PORCUPINE TREE, který jsem dostal od Pikarda, dále nový PRAŽSKÝ VÝBĚR, který jsem dostal od Wlassera a pak také nový SAMAEL, který sice nedosahuje kvalit alba „Passage“, ale potěšil mě stejně, neboť jsem ho dostal od Canniho. Od Zrnka mám slíbený poslední LAMB OF GOD a ten mě taky potěší, počítám. Na koncerty i festivaly chodím a rád. Tam sice obvykle žádné nové CD nedostanu, ale alespoň můžu škodolibě sledovat, jak má nervy v kýblu před vlastním vystoupením někdo jiný než jako obvykle já :).

Pickard: Mě potěšili THE END, které jsem dostal od Canniho, živák od PORCUPINE TREE, který mi dal tatík, a pohled z dovolené snů, který mi poslali Vlasser a Dr. Znechutila mě shoda náhod, díky které jsem se nakonec nedostal na koncert NIN. Na festivaly moc nechodím, páč rachotu mám všeobecně dost a klidných tichých víkendů je jako šafránu co by se za nehet vešlo.

A co SDOS a boom reunionů kdysi zaniklých kapel? Myslíte, že jde hlavně o peníze? Nebo o čistou radost z hraní? A co SIX DEGREES? Jsou tady na věky věků?

Dr: Divej se, člověk si nikdy nemůže být jistý ani hodinou, ani minutou. Nikdy nevíš, jak dlouho ještě budeš moct hrát, kolik příležitostí ukázat se na pódiu či něco nahrát se ti ještě dostane. Proto se snažím si tohle (pro nás plodné a úspěšné) období maximálně užívat, proto se snažím odehrát každý koncert tak, jako by měl být poslední. Protože poslední prostě a jednoduše být může. Kdo ví?

Pickard: Nevím. někdy je to podle mě spíš nedostatek soudnosti. V poslední době jsem viděl nějaké kousky záznamů „čerstvých“ koncertů BLACK SABBATH nebo THE WHO, a se vším respektem, bylo to, řekněme, rozpačité. Ale já jsem známý hnidopich. Třeba pár známých nedávno bylo na POLICE, a říkali, že to šlapalo jak za mlada. Ale nakonec všechno má svoje místo v čase. Dyť ani ti Krimsni nebyli v tom Star Treku. Ani SDOS.

Naděje na tisícové prodeje (UG) metalových desek v českém prostředí jsou vesměs utopické. Domníváte se, že právě videoklip – ať už jako (v českém prostředí omezený) prostředek propagace či lákadlo v podobě případného bonusu na CD – může napomoci prodejnosti desky anebo jste k jeho výrobě přistupovali zejména v rámci jakéhosi tvůrčího sebeuspokojení a pokroku?

Dr: Tak trošku od všeho. Myslím, že dobře zvládnutý klip je výborným nástrojem propagace a přestože člověk nemůže očekávat jeho masivní rotaci na obrazovkách televize, tak tady máme přece další nástroje jako internetové servery YouTube či Myspace, které lze k prezentaci klipu výborně využít. A zaplaťpánbůh za metalové pořady Michala Husáka na Óčku! Nepopírám ani to, že výrova klipu ke skladbě „Light Hates Me“ byla pro nás i novou formou tvůrčího sebeuspokojení, něčím úplně novým. Pracovali jsme s týmem profesionálů ze Zlínských filmových ateliérů, tudíž jsme měli jedinečnou příležitost nahlédnout do kuchyně a kuchařům takříkajíc přímo pod pokličku. A to, že samotný natáčecí maratón byl fyzickým i psychickým testem vůle a výdrže, to už je na jiné povídání. Vynikající zkušenost!

Vlasa: Mě osobně natočení klipu potěšílo. Otázkou zůstávají omezené možnosti jeho propagace. Zrovna nedávno jsem něco podobného řešil se Skunym (SAD HARMONY). Každý člověk v našem státě musí platit poplatky za veřejnoprávní rozhlas a televizi. I když nemám nic proti Gottovi a podobným hvězdám, nechápu, proč třeba rozhlas jeho písničky zařazuje do vysílání i třikrát za dopoledne. A stejným způsobem zařazuje známé (popové) zahraniční interprety. Třeba v souvislosti s Českým rozhlasem a televizí bych rád podotknul, že by nebylo od věci informovat o kvalitních českých kapelách, které vybočují z mainstreamu. Třeba i v relacích žánrově vyhraněnějších, čímž by se našly pořady skutečně „pro každého“. Posluchačů UG scény je u nás myslím víc než dost, takže o sledovanost bych se nebál. Problém je, že přes nastavený mechanizmus a OSA se jen těžko něco podaří změnit. I když by to pro naši scénu bylo přínosem a bezpochyby by to rozšířilo povědomí o tom, co se v Čechách po hudební stránce děje.

Jsou to koncerty, které vás nabíjejí k další činnosti? Může se stát, že z pódia odcházíte ve zcela jiné náladě než v jaké na něj vstupujete? Jakou váhu dáváte fanouškovské odezvě / reakcím hudební kritiky / počtu kelímků vhozených během setu na pódium?

Pickard: Pro mě se ty posuny dál stanou spíše ve zkušebně, koncerty jsou pak utvrzováním se v názoru jestli/jak věci fungují. Z pódia vždycky odcházím v jiné náladě, než s jakou jsem tam lezl, není to žádná bezduchá rutina, a každý skutečný prožitek se nutně musí projevit v emocích. Jakákoliv konstruktivní odezva je pro mě vítaná, protože to znamená, že dotyčnému stálo za to, se k našemu výtvoru vyjádřit. To platí jak pro reakce posluchačů, tak kritiky. Počet kelímků na pódiu po odehraném koncertu jako vstupní údaj je zajímavý nápad pro případné statistické měření kvality výkonu kapely, nicméně by bohužel bylo nevypovídající, protože každý potenciální vrhač reaguje na základě jiných limitů hodnocení. Všeobecně to pak považuju za smutný úkaz svědčící buď o buranství, nebo netoleranci takového vrhače, protože podstatně jednodušší a efektivnější způsob, jak ukázat svoji nespokojenost je prostě odejít.

Jak vůbec vnímáte tuzemskou metalovou scénu v její komplexnosti? Registrujete bariéry mezi kapelami navzájem a kapelami a „pisálky“? Máte dojem spíše přátelské atmosféry nebo žabomyších válek?

Dr: Zkušenost hovoří jasně – atmosféra v tom našem UG rybníčku je povětšinou kamarádská, což kvitujeme s povděkem. A nemůže to pokazit ani ten fakt, že na blbce sem tam přece jen narazíš. Ostatně ale stejně jako kdekoliv jinde, že.

Pickard: Nejsem v první linii komunikačního rozhraní, a tak k tomu můžu říct asi toto: tam, kde existuje vůle se domluvit, se tak stane, tam kde ne, tak je to marnění času. Kdo chce vést žabomyší války, tak je vést bude, smutné je, že tyto často bývají jednostranné a „poškozeným“ často bývá ten, kdo se snaží udržet si čistý štít, anebo preventivně nereaguje vůbec. Teď nemám na mysli jenom věci kolem hudby, ale lidskou vlastnost jako takovou. Ale možná, kdyby někdo ustanovil vedení žabomyších válek jako kulturní nebo sportovní disciplínu, tak by se spousta takového jedu vyventilovalo jinými kanály, a spousta lidem by se možná dýchalo líp. 😎 Celkově ale vnímám spíš přátelskou atmosféru, kanec kanců 90% přátel mám mezi lidmi motajícími se ve světě hudby, anebo oni tak tomu aspoň říkají. 😎

Takřka žádný rozhovor v současné době se neobejde bez dotazu směřujícího ke kopírování / stahování hudby, což je jev, jehož prospěšnost se zvlášť „dobře“ projevuje na tuzemské metalové scéně. V poslední době nicméně registruji jistý posun v uvažování (byť k činům to má daleko), když stále častěji zaznamenávám uznání skutečnosti, že nákup desky není jen investicí do ní, ale i gestem sympatií, solidarity směrem k interpretovi. Jaké jsou vaše vize týkající se prodejnosti nosičů versus jejich kopírování všemožnými cestami? Máte pocit, že kapely a vydavatelé v tomto směru něco zaspali? A propos: vždyť ve Star Treku ani Hvězdných válkách nikdo muziku nevypaluje… 😉

Pickard: Ne, ve Star Treku nikdo muziku nepálí, tam si ji stahují do svých memoimplantátů, načež je jim odečten kredit alokovaný na jejich ID. Falešné ID je přestupkem proti zákonu. Takže vlastně to samé, co je teď. 😎 Otázka je, kolik kreditů je stáhnutí stojí. 😎 Koneckonců s nástupem cívkáčů a kazeťáků, jakožto dostupnou technologií pro domácí kopírování, všichni prorokovali rychlou smrt vinylové desky, která nakonec z hlediska masovosti nastala, nicméně ne z tohoto důvodu, ale právě kvůli CD. CD teď má problém s datovými balíčky, což vidím jako větší vyhrocení, protože fyzicky hmatatelný nosič bojuje s relativně nekontrolovatelným pouhým záznamem informace, a tento boj prostě vyhrát nemůže.. Ten, kdo vymyslí semi-inteligentní datové rámy pro přechovávání informací, vydělá strašné prachy. 😎

Takže co byste nakonec popřáli nosiči CD? A co byste do budoucna popřáli sami sobě?

Dr: Já bych celkem bral ten memoimplantát.

Pickard: Já bych mu přál, aby si neuhnal kýlu. Nosiči to mají dneska těžké.

Jan Škarka

http://www.abysszine.com/rozhovory/2007100009-six-degrees-of-separation/