Vaše kapela je na hudební metalové scéně už pěknou řádku let. Přesto se zkuste našim čtenářům ve zkratce představit.
Kapela Six Degrees of Separation byla založena v roce 1996 a naše první oficiální deska vyšla v roce 2002. Do té doby jsme stihli vydat svépomocí dva demosnímky a část ansámblu absolvovat tehdy ještě povinnou vojenskou službu. V současné době máme oficiálních zvukových nosičů již pět, čili se snad dá říci, že jsme kapelou pilnou, plodnou a neustále pracující. (Úsměv.)

V jaké sestavě nyní hrajete?
Aktuální sestava je následující: kytarista Canni, zpěvák a kytarista Wlas, bubeník Pickard, zvukař Zrnko, ministerstvo vnitra a zahraničí Kurty. Nakonec ještě zmíním moji maličkost starající se o baskytaru, zpěv, krákorání a kokrhání. (Smích.)

Co pro vás vůbec znamená vystupovat na vizovickém festivalu vedle hvězd, jakými jsou Twisted Sisters či Guano Apes?
Nedokážu úplně přesně říct, co to znamená pro mé spoluhráče. Mám-li však mluvit za sebe, pak musím říct, že pro mě je to čirá radost a těšení se na setkání s fanoušky na velké akci. Letos to pro nás bude poněkud těžší, neboť budeme hrát právě „proti“ německým Guano Apes, kteří budou ve stejný čas vystupovat na velké scéně. Nicméně i přesto doufáme, že se najde dost zvědavců, kteří si naše vystoupení nenechají uniknout.

Zkoušíte teď před tímto megafestivalem více než obvykle?
Nedá se říct, že bychom zkoušeli před festivalem s vyšší frekvencí. Snad jen nějaký ten pocit zodpovědnosti a červená výstražná kontrolka v hlavě bude blikat poněkud intenzivněji a naléhavěji. Obecně se snažíme se na každé vystoupení připravit poctivě, projít si připravované skladby, a dát tak našim fanouškům nejvyšší možnou kvalitu.

Romane, jaké to vůbec je vystupovat před více než dvacetitisícovým publikem? Jak jste na tom s trémou?
Tréma přichází před každým vystoupením; tu větší, tu menší. Tréma je i dobrým znamením, neboť pokud se nedostaví, přichází plíživý dojem, že něco je špatně, že člověk je až moc v klidu. To se ve výsledku většinou moc nevyplatí a takový koncert pak nepatří k nejpovedenějším. Tréma dokáže člověka zdravě nabudit a vyhecovat.

Kdy jste ji měl největší?
Tu největší jsem doposud zažil při našem úplně prvním vystoupení na právě na Masters of Rock v roce 2007. Tehdy se nám poštěstilo vystupovat na hlavní scéně, a to ještě tak, že jsme celý festival otevírali. Tréma se dostavila už týden před akcí a dále pak už jen postupně gradovala a gradovala. Den před vystoupením jsem nebyl schopen myslet už na nic jiného. Dodnes ale patří tohle vystoupení k mým nejfantastičtějším zážitkům spojeným s naší hudbou. Mám trému rád! (Úsměv.)

Co publiku v sobotu před půlnocí nabídnete?
Náš set bude takovým Best of výběrem naší tvorby. Tak, abychom potěšili všechny naše stávající fanoušky a popřípadě získali nějaké další. Přijďte se na nás mrknout!

Na které letošní hvězdy MORu se vy osobně těšíte?
Za sebe bych zmínil portugalské Moonspell, které mám opravdu hodně rád již mnoho let a se kterými se nám před pár lety povedlo hrát na společném koncertě v Masters of Rock Café. Pokud vím, tak kytarista Wlasa se jistě velmi těší na Audrey Horne a dovolil bych si ještě doporučit zcela jistě nepromeškat vystoupení kapel Dark Gamballe a Memoria. A samozřejmě to naše! (Úsměv.)

Kde byste s kapelou v budoucnu ještě rádi vystupovali?
My vystupujeme rádi všeobecně, tudíž je odpověď jednoduchá – rádi přijedeme kamkoliv, kde nám pořadatel poskytne dobré podmínky. Je to pro nás nejen koníček, ale také zdroj potěšení a srandy. Možnost ventilace a příležitost si zasurfovat na společné hudební vlně a to tak, že opakovaně.

Existuje něco, co vám působení v kapele vzalo?
To je dotaz směřující spíše na naše blízké a nejbližší. Hudba je velmi náročný koníček a to hlavně na čas, o který logicky obíráme právě je. Proto jsme velmi vděční za jejich toleranci, se kterou nás vídají týden co týden mizet z domovů v útrobách zkušebny či na cestách.

V březnu jste vydali novinku – CD & DVD komplet Ubl. Jaké si zatím Ubl vede u vašich fanoušků?
Ťuk ťuk ťuk na dřevo… Doposud jsme obdrželi jen pochvalné ohlasy a jsem tomu moc rád. Za celým tímto projektem totiž stojí obrovské množství odvedené mravenčí práce mnoha lidí, kteří se na něm podíleli a nezištně pomáhali. Usilovně jsme na novém albu pracovali v podstatě celý rok. A když říkám pracovali, tak se to týká hlavně našeho manažera Kurtyho. Ten stál jak u zrodu vlastní myšlenky vydání živého DVD, tak u procesu přípravy a celé to zdárně dotáhl až do finále.

Pracujete v současné době již na novém albu? Nebo si necháváte nějakou dobu na propagaci nového alba Ubl?
Jsme pilnou kapelou, tak by bylo asi hloupé říkat, že na novém albu ještě nepracujeme. (Úsměv.) A skutečně jsme práce na novém albu zahájili vlastně hned po posledním nahrávání letos v lednu. Aktuálně máme rozpracováno asi pět nových skladeb a další se pomalu rodí, klubou a pučí.

Co byste označil za váš prozatímní největší úspěch?
Určitě fakt, že stále jako kapela držíme pohromadě, koncertujeme a stále nás to spolu baví. Velmi baví. Dále to jsou věci jako nominace na cenu Anděl, kterou jsme obdrželi v roce 2007 za desku „Chain-driven Sunset“ či ocenění v anketě Břitva. Vážíme si i pomyslné třešničky na dortu v podobě společných vystoupení se zahraničními kapelami jako Megadeth, Soil­ work, Moonspell, Rotting Christ nebo Cavalera Conspiracy.

Zdroj: https://zlinsky.denik.cz/kultura_region/na-masters-jsem-zatim-zazil-nejvetsi-tremu20110713.html