RockShock (reviewed by: Jiří Olszar, rating: 4,5/5)

Můžou ještě dneska po dvaceti letech SDOS něčím překvapit? Člověk by si naivně řekl, že asi sotva. Doctorův charakteristický a vlastně i charismatický vokál pozná snad každý na sto honů, a co se týče samotné muziky, ta, ač je jakkoliv pestrá a originální, rukopis SDOS zkrátka a dobře nezapře. Ostatně aktuální sestava je pohromadě už od roku 2003, takže ta společná chemie se v nahrávkách musí zákonitě odrážet.

Dnes se ovšem píše rok 2016, tedy rok, kdy kapela slaví úctyhodných dvacet let existence a jako správný narozeninový dárek si nadělila hned desítku zbrusu nových skladeb, které vyšly jako komplet v červnu u MetalGate pod zcela ‚jednoduchým‘ názvem Simple. A přestože tedy výše zmíněné základy zůstaly zachovány – kapela se rozhodně nemíní vzdát toho, co je jí vlastní –, nová deska mě zkrátka a dobře překvapila, a když to přeženu, posadila mě přímo na zadek, a to jsem se k jejímu poslechu několikrát vracel. Výsledek byl ale vždy stejný – Simple si mě jednoduše čím dál více podmaňovala. A proč vlastně? Protože SDOS na to jdou hodně chytře. Dalo by se říci, že se zprvu tváří až nenápadně, ale o to silněji dokážou posluchače svými ostrými pařáty zachytit a už nepustit. Už jen úvodní Self-Aware And Stubborn je toho jasným důkazem, kdy vás post-rockově laděný úvod jakoby bezpečně převáží na druhý břeh řeky, ale když zjistíte, že se jedná o řeku Styx, je už pozdě bědovat a myslet na návrat… Darkmetalově jedovaté kytary se do vás nekompromisně zakousnou a nepovolí, dokud nezjistíte, že i na té ‚druhé straně‘ je to vlastně docela příjemné a není čeho se bát. Doctorův – holky by asi řekly sexy – vokál nemá kdovíjaký rozsah, když jej porovnáme s pěvci světového kalibru, ale přesto umí, a vždycky to uměl, vykouzlit až nebezpečně nakažlivou melodickou pěveckou linku, která je patrná právě i v úvodním refrénu. A že je skladba rozprostřena na poměrně velké časové ploše, to si člověk neuvědomí ani při opakovaném poslechu.

Self-Aware And Stubborn jako by tak nějak charakterizovala, co že se bude na desce dít dál. Následující Eager nijak nevybočuje z nastoleného post-rockového výrazu, byť je o maličko tvrdší a depresivnější. I noví SDOS umí být jako kdysi pěkně ‚zběsilí‘, jak je patrné z klipovky Fury, ale je jasné, že s přibývajícími lety na to nejdou už tolik bezhlavě. Canniho kytarové přestřelky s Vlasou jsou živější než kdy předtím, každý si jede ve svých vlastních vyjetých kolejích a na společný kus řeči zaskočí jen občas. Asi typický příklad toho, že když už jsou v kapele dvě kytary, je toho třeba patřičně využít. Klasik by řekl, jo jo, pořád se něco děje, myšleno tedy ve smyslu kytarové hry. A je jedno, jestli se pánové svezou na harmonické, či disharmonické vlně. Jde jim to skvěle ve všech směrech a posluchač musí být stále ve střehu. Občas si doslova hrají jako malé děti, kdy nepřijde na zmar byť jen jediný jednoduchý trylek. Celkové vyznění je, jak jsem částečně naznačil, spíše temnější, řekl bych až darkmetalové. Svůj podíl nebo vinu (vyberte si) na tom jistě nese i tradičně výborná práce Stáni Valáška a jeho studia ŠOPA. Nechce se mi přímo napsat, že by SDOS byli crossoverová kapela, ale možná by se to k nim docela hodilo, neboť i ‚křížení‘ stylů jim není vůbec cizí. Důkazem budiž výborná Regret, kde se až nečekaně v pohodě střetávají na jednom bojišti doom, heavy a death metal a samozřejmě opět špetka toho post-rocku jako kořenící ingredience celé desky. Na tom by samozřejmě nebylo nic divného, přesto obdivuji muzikanty, kteří umí vystavět skladby takovým způsobem, aby to nikde neskřípalo a vše do sebe patřičně zapadalo. SDOS jsou na tohle prostě machři, a to jim nechci nijak mazat med kolem hu(d)by.

Simple je v prvé řadě deska bezvadná jako poslechová záležitost, ale věřím, že i naživo si najdou posluchači své favority, u kterých si spolehlivě zapaří. Kromě zmiňované Fury by to mohla být určitě i povětšinou přímočařejší Resigned či Escapist, která patří rovněž k těm tvrdším zářezům na Simple, stejně tak jako závěrečná Pathetic, kde se to pořádnou metalovou řežbou jen hemží. Pokud jste ještě neměli tuhle novinku ‚v uších‘, doporučuji rychle napravit. Možná dokonce přehodnotíte, které letošní tuzemské nahrávce udělíte titul ‚deska roku‘. Já o tom mám zcela jasno…

http://www.irockshock.net/modules.php?name=News&file=article&sid=7720