Abysszine.cz (reviewed by: Štěpán Šimek, rating: 90%)

Na album „Moon 2002 – Nocturnal Breed“ jsem registroval samou chválu, takže o to více jsem se na jeho poslech těšil. A úpřimně mohu říci, že jsem se již dlouho s tímto typem doom metalu nesetkal, naposledy snad roku 1997, kdy vyšlo vynikající demo „The Storm Of Fate“ od SICKNESS. Nečekejte žádné nešťastné litanie, ani ultrapomalé tempo či záhrobní murmur, ale svižnou muziku naplněnou vitalitou (věřte, že se stále pohybujeme v doomových vodách), melodické vyhrávky a energetický zpěv.

Pro ty, co se s kapelou SIX DEGREES OF SEPARATION setkávají poprvé, bych mohl uvést, že její počátky sahají až do roku 1996. V té době na troskách skupiny ABYSS (dobrý název kluci 🙂 se začíná formovat nové seskupení se současným názvem a o rok později vychází první demo „Dark Ages“. Po odehrání několika koncertů odcházejí Radek Zábojník (bg, voc) a Martin Novák (dr) sloužit vlasti a SIX DEGREES OF SEPARATION jdou k ledu. Po roční hibernaci skupina opět zkouší a výsledkem společného úsilí je vydání sedmiskladbového dema „When Autumn comes…“ (1999). Poté přichází nový kytarista Vlasťa Urbanec (ex-ATOMIC TOM & NUCLEAR JERRY), náhrada za Františka Domince, ten se ale do kapely později vrátil. Úspěchy dvou předcházejících dem si přímo říkaly o přípravě materiálu na album. Stalo se tak v lednu 2002, kdy ve studiu Shaark vznikl debut „Moon 2002 – Nocturnal Breed“, takže si ho pojďme trochu rozpitvat.

První co mě zaujalo byl do modrého odstínu laděný obal od Dr.X (ujal se práce i na demu „Dark Ages“), na němž vidíme strašidelný zimní les a v něm jakési přízraky. Docela dobrá práce, ale přece jenom bych zmenšil logo kapely (mimochodem také povedené) a název alba a vše umístil do rohu obrázku. Takhle přední obal vypadá poněkud přeplácaně, ovšem jedná se čistě o můj subjektivní názor, za důležitější považuji hudbu samotnou a věřte, že je co poslouchat.

Na to, že se jedná o debut, tak mě překvapil výborný zvuk, všechny nástroje jsou dobře nazvučené a rozhodně skupina nenechala nic náhodě. Radek zpívá se skutečným nasazením, jeho vokál nepostrádá patřičnou energii, mění více poloh, nejčastěji střídá poločistý zpěv a šepot. Zpěvačka Magda patří ke skutečnému klenotu SIX DEGREES OF SEPARATION a jsem rád, že se stala plnohodnotnou členkou skupiny, rozhodně se jedná o pěvecký objev roku. Nečekejte zprofanované duo Kráska a Zvíře, ale inteligentní rozložení mužských a ženských vokálních linek. Oba kytaristé hrají velmi melodicky, občas sólují, a také se nebojí i přitlačit na pilu. Jsem rád, že klávesy zde neplní jen okrašlující prvek, ale že se jedná o plnohodnotný nástroj, ze kterého umí Miroslav vyloudit zajímavé melodie a nezřídka hrají prim. Za pozornost stojí Martinova hra na bicí. Ty znějí více technicky, než jsme u tohoto žánru zvyklí a častým střídáním temp a různými přechody přidaly nahrávce na pestrosti.

Deska začíná krátkým intrem doprovázeným šepotem a po něm přichází otvírák jak hrom „Prayer“. Svižné tempo bicích, melodické kytary a charismatický zpěv a jak jsem řekl výše energetické nasazení. Zaujala mě velkolepě pojatá pasáž uprostřed skladby, ve které slyšíme sbory a orchestrálně pojaté klávesy. Třetí „The Whisperer“ začíná zajímavými samply a zdeformovaným zpěvem, poté se rozjede do klasické doomovky. Za nejlepší skladbu na albu aspiruje následující „Nightbreath“. Tesklivé kytary jsou podporované naléhavým šepotem, velmi melancholická věcička. Vrchol číslo dvě „Dream And Reality“, tato skladba byla šitá přímo na míru zpěvačce Magdě a škoda jen, že jejím nádherným procítěným zpěvem není obohaceno více skladeb. Také klávesák si dává záležet, druhá polovina skladby nezapře progresivní ambice …následuj mě tam, kde nepoznáš rozdíl mezi snem a realitou… Následující „Moon And Lust“ sice začíná poklidným klavírem, avšak jedná se o metalovou vypalovačku, která zklidní své tempo přibližně v půli skladby, kdy prostor dostává opět Magda, podpořená kytarovým sóličkem. Osmička „Nameless Forever“ zaujme techničtějším podáním, nerad se opakuji, ale opět jasný hit. Hlavní slovo dostává Magda v následující „On Wings Of Long Slow Dreams“. Pro změnu klidnější skladba, výrazné melodie a nádherné kytarové sólo.

Myslím, že nemusím pokračovat dále a doufám, že každý pochopil, že máme co dočinění se skutečně talentovanou skupinou. SIX DEGREES OF SEPARATION se pro mě stali objevem roku 2002 a každý kdo si rád poslechne složitější procítěnou a především melodickou muziku s příměsí doom metalu, mohu album „Moon 2002 – Nocturnal Breed“ s čistým svědomím doporučit. Doufám, že na příštím albu skupina svůj svébytný tvůrčí potenciál nejen potvrdí, ale že kvalitativní laťku posune ještě o kousíček výše.

http://www.abysszine.com/recenze/2004120701-six-degrees-of-separation-moon-2002-nocturnal-breed/