MetalForever zine (reviewed by: Venca Votruba, rating: 10/10)
Přiznám se, že o hudbu této velmi zajímavé kapelky jsem zavadil až při poslechu právě recenzovaného počinu. Také se musím přiznat, že jsem do poslechu nebyl zrovna tak žhavý, jak bych nejspíš měl být…
Jaká to chyba!!! Hned, jak se totiž rozběhla první věc „Shade Of Triotus“, tak mi spadla čelist až někam k mým chlupatým lýtkům. V tu ráno jsem byl ve světě SDOS. Hltal každou skladbu a básnil nad kvalitami tohoto kotoučku. Tak silnou nahrávku jsem totiž už pěkně dlouho neslyšel.
Četl jsem, že se SDOS pohybovali někde ve vodách doom metalu. Těmto dobám nejspíš již odzvonilo. Skladby jsou značně heavy. Občas mi přišel na mysl THERION někdy kolem roku 1995. Ve své podstatě si to však SDOS hrnou svojí cestou. Deska má neuvěřitelný spád. Není tajemstvím, že nemám moc v oblibě dlouhé nahrávky. Tady mi ta hodina připadá ještě krátká… Celé to totiž uteče nějak rychle. Mezery mezi skladbami jsou minimální, takže to prostě jede. „Masterpiece Of Pain“ se lomí s prvním kousek takovým způsobem, že si říkáte, jak krásně „Shade Of Pain“ v závěru graduje. A hle, on to další kousek…
SDOS mají výrazný cit pro melodii a vygradování skladeb. Za vše mluví poklidnější „So Bitter, So Wrong“, která pluje na pomalé vlně, které za zády hučí pořádná bouře. Pravá gradace je zastoupená ve skladbě „This Night Is Mine“, která doslova bere dech. Je těžké o nějaké skladbě říci, že v ní deska vrcholí, ale nejspíš tato chvíle přichází sedmou „Evening Star“. Při refrénu „Thank you for the madness, thank you for the blasphemy…“ mi zvesela běhal mráz po zádech.
Musím se také zmínit o bonusové „Lonesome“, která je určitě nejkontroverznější. Jasně se celému CD vymyká, protože díky viole nabírá symfonické rozměry. Na mysl se vkrádá díky Zuzaně Lípové smečka DYING PASSION. Budu si za tím stát, ale tenhle kousek je z celého kompletu nejchytlavější a nejhitovější. Tak krásnou skladbu jsem opravdu dlouho neslyšel. Kdyby se kapela chtěla ubírat v budoucnu tímto směrem, tak bych nebyl proti. Když se připojí Zuzka, tak je prostě vymalováno. Je to krása…
Na druhou stranu, to je celá deska. Od parádního zvuku, přes zajímavý obal, po dechberoucí hudební obsah… Nemám slov, tohle se nedá popsat slovy. Uchopte neuchopitelné. Už teď hrdě volám – Deska roku!!!!
P.S. – Chlapci, Chuck může být spokojen…