Fobia zine (reviewed by: Johan, rating: 9/10)

Ač vydání minulého a nového alba SIX DEGREES OF SEPARATION (SDOS) dělí tři roky, fakticky jde takřka o roky čtyři, které mezi nahráním „Of Us“ a „The Hike & Other Laments“ uplynuly. Zdá se to být dlouhá doba, ale v mezidobí (v roce 2011) vyšel speciální dvojdisk „Ubl“ obsahující DVD a CD. Minulé dva počiny si kapela vydala ve své režii a vypadalo to, že je s tímto systémem spokojená, takže spojení s labelem celkem překvapilo. Nicméně když se člověk rozhlédne kolem sebe, zjistí, že agilnější firma než MetalGate tu nejspíš momentálně není a rozhodnutí kapely tak má logiku. Kromě solidní propagace je tu možnost zahrát si na akcích, ve kterých mají MetalGate prsty, není problém CD velkoryse zabalit, a to dokonce tak, že z větší dálky není vůbec poznat, o jaké CD jde. Docela odvážný je totiž přebal, světlý, bez výrazných nápisů, až když jej člověk drží v ruce, pozná, co a jak.

Na monitoru tedy cover vypadá jako světlý obdélník, nicméně zblízka je to moc pěkná záležitost. Na titulní straně je zlatým písmem název kapely i alba a navíc nové logo, které je do přebalu vlisované, takže předek digipacku je plastický. Vnitřek je také zajímavý, knížečka je na desky přilepená. Graficky jednoduchá, ale čistá práce, listováním čtenář objeví nejen texty, ale i poměrně dlouhé vysvětlení každého, oboje žel jen v angličtině. Asi lze tvrdit, že anglicky dnes umí skoro každý, na druhou stranu cílí SDOS primárně na český trh, CD si kupují spíše starší ročníky a tak by jednoduchá příloha v češtině měla smysl. Pro mě tedy určitě. (úsměv) Ale kapela mi texty poslala v elektronické formě a tak jsem je prohnal překladačem, přidal své chatrné znalosti angličtiny a vyšlo mi, že texty jsou jedním slovem znepokojující. Věnují se problémům jednotlivce – ve společnosti, v rodině, se sebou samým… Koho to zajímá, CD si obstará, ostatní se třeba spokojí s digitální formou, takže pojďme na muziku.

Hudební rukopis SDOS je od přelomovaného alba „Triotus…“ víceméně daný. Nesnadno zařaditelný metal, s jehož definicí mají problém úplně všichni (úsměv), lze označit jako heavy/thrash/prog metal (ale kovaní thrasheři samozřejmě budou křičet, že tohle žádný thrash není; a totéž řeknou příznivci dalších dvou uvedených stylů), já „tomu“ už nějaký čas říkám tri metal… Tri metal, aneb moderní, agresivní, melodický, energický, atmosférický a já nevím jaký ještě metal, v němž nechybí ani nářeznické (palba „Thin Patience“), ale ani melodické a chytlavé pasáže. Nedá se nic dělat, musím použít ono okřídlené rčení o vyrovnanosti celého materiálu, protože podobně jako nová INSANIA, i noví SDOS mě baví komplet, těžko bych vybíral neoblíbený song, a těžko vyberu i nějaké ty hity. Ale alespoň na potenciální koncertní tutovky zkusím upozornit, skladbu po skladbě pitvat asi není na místě, protože recenze by pak nabobtnala na dvojnásobnou délku.

Mým favoritem číslo jedna je „The Hike“, nenápadně začínající písnička, jež ale záhy dostává jiný tvar a s refrénem nabírá na naléhavosti, která se v podstatě neustále zvyšuje, až zazní „you are dead“. Druhý výrazný zářez se skrývá pod obdobným názvem, ale s číslovkou (římskou) II. Začátek sice trochu pocuchá nervy skřípáním (připomínajícím hádanky z lokálního rádia, kde se hádá, co podivné zvuky způsobilo), ale pak se pozvolna rozjíždí pomalá paráda, která kulminuje dalším povedeným refrénem; v okamžiku, kdy se ozve sborové „rise and shine“, mi po těle přebíhá příjemné mrazení. A do třetice všeho dobrého, aneb „For Jana“. Název volně navazuje na „Of Us“, kde byla řada skladeb někomu věnována, na Janu se asi zapomnělo (úsměv), tak se dočkala teď. A být já tou Janou, byl bych nadšený, že mi někdo věnoval takovou silnou a naléhavou skladbu (byť s textem doslova mrazivým). Když Doctor zpívá „She´s leaving tonight“, opět mě má ve své hrsti… On vůbec zpívá zajímavě, má specifický hlas, který možná každému nesedne, ale nikdo nemůže říci, že by šlo o tuctový či nevýrazný projev – právě zpěv je vždycky prvním poznávacím znamením SDOS.

Zvuk ze Šopy se mi líbí, ale má jeden háček. Je třeba CD poslouchat na něčem aspoň trochu připomínajícím reproduktory. Já jel CD v práci z PC do vcelku slušných bedniček, ale při nízké hlasitosti vylézal na povrch nepříjemný zvuk činelů a ostatní nástroje taky nezářily. Ale když teď sedím v obýváku a ženu muziku do velkých beden, je to o něčem úplně jiném. Sound je sice poplatný dnešní době, tudíž zahuštěný, ale nástroje jsou slyšet dobře, včetně výrazné baskytary, a také bicí mají příjemný čvachtavý zvuk, nikoliv protivný plechový. A ty činely zní taky příjemně, i kvůli tomu, že s nimi Pickard celkem šetří a často jsou slyšet jednotlivé údery, nikoliv jen chrastivá masa.

„The Hike & Other Laments“ považuji za po všech stránkách podařený počin. Počin sebejisté kapely, která léta patří do mého top ten a která ode mě pravidelně pobírá vysoká hodnocení. I tentokrát…

http://www.fobiazine.net/article/7112/six-degrees-of-separation–the-hike–other-laments/