Abysszine.com (reviewed by: Jan Škarka, rating: 80%)

Po dvou letech se nám opět hlásí nezaměnitelní SIX DEGREES OF SEPARATION. Již na předchozím albu se ukázalo, že promíchání sestavy bylo nakonec k duhu kapely. Dávno jsou již zapomenuty chvíle, kdy se ve spojení se SDOS mluvilo nejčastěji o doom metalu. Není výstižnějšího výrazu pro jejich styl než je právě trimetal. Ať si to člověk přebere jak chce, zůstává spojitost s metalem, avšak neztrácí se ani četnost inspirací z této velké rodiny. Lepší kategorii těžko vymyslet.

Kapela volně navazuje na vítězné tažení, kterého dosáhla předchozím počinem, ale nejedná se o nějaké kopírování alba s pár novými nápady. Vše je dotaženo ještě dále. Album zní syrověji, tvrději a temněji, než jsme byli dosud zvyklí. Nebýt občas česky znějící angličtiny, člověk by měl pocit, že poslouchá nějakou výtečnou a originální zahraniční kapelu. Pokud by se dal nazvat první zásek do ušních bubínků „Visionary“ intrem, mohu s klidným svědomím říci, že lepší intro se slyší jen zřídkakdy. Smrtící kytary, originální zpěv a drtící bicí přecházející ve výbornou píseň „Diary“, která člověka nutí si poklepávat nohou a broukat si chytlavý riff. „Ikaros“ zvolňuje tempo, vokál se v polovině mění v řev, když zpívá „how could you dare“ a bicí hrají téměř grindový rytmus. “ For Our Scorched Muse“ začíná jako akustická balada a zde se objevuje slabina kapely. Angličtina. Pokud ji člověk vyřvává, dá se leccos zamaskovat, ale pokud se snaží o recitaci někdo, kdo – ač nechce – má prostě českou angličtinu, je to naneštěstí poznat. Naštěstí skladbu zachraňují výtečné sbory a riffy. „Freezing Misery“ opět na začátku trpí melodickým „czenglish“ zpěvem a též začíná jako balada, která později graduje.

Jedním z největších vrcholů alba je „Tekno-Prophet“ opět hitovka (trochu podobná „Diary“), která má vynikající kytarovou mezihru. „The Tiger“ s odsýpajícím tempem a jeho dobrými změnami zhudebňuje text Williama Blaka.. Od této chvíle je už obtížnější se soustředit na skladby, protože vám začíná ze všech vlivů, kterými se kapela inspirovala, jít hlava kolem. Víte, že jste podobné postupy nebo riffy již někde slyšeli, ale nedokážete si díky jejich výbornému skloubení vzpomenout, kde to bylo. Probere vás baladická „Abcission“, aby vás poté z postele dostala skákající „Lucius“. Do závěru se vydá člověk s titulní „Chain-driven Sunset“ a „Occam’s Razor“, které nám připomenou již téměř zapomenuté doom metalové časy.

Na třetím oficiálním albu nás SIX DEGREES OF SEPSRATION přesvědčili, že jsou opravdu výjimečnou kapelu v našich krajích. Každému nemusí sedět Doctorův expresivní vokál, ale i tak člověk musí uznat, že takováto alba nevychází u nás každý den.

http://www.abysszine.com/recenze/2007100007-six-degrees-of-separation-chaindriven-sunset/