Abysszine.com (reviewed by: Ladislav Oliva, rating: 80%)

Zlínská formace SIX DEGREES OF SEPARATION již vydatně potěšila prakticky všemi staršími počiny, kterými si dokázala vybudovat značný respekt. A vše nasvědčuje tomu, že v těchto zajetých kolejích hodlá pokračovat nadále. Jedinou skutečnou změnou je výměna firmy. Jelikož dosavadní Élysion se zabývá více vlky než hudbou, rozhodli se pánové nové album zvěčnit na vlastní nové značce Triotus, jejíž název zjevně odkazuje právě na jednu z  předchozích nahrávek. Ve střídmém, ale docela pěkném digipaku se nachází ještě úchvatnější shluk tónů.

Co vždy bylo a nadále je na této kapele imponující, je její stylová neuchopitelnost či nezařaditelnost. Soubor hraje vše dohromady a zároveň nic z toho. Lze vyjmenovat řadu škatulek, k nimž je částečně přičichnuto, leč nikoliv ve smyslu střídání žánrově odlišných pasáží či skladeb. Kapela nabízí, aniž by však sklouzávala k monotónnosti, pořád zhruba totéž, ovšem téměř v každém okamžiku se souběžně protíná hned několik vlivů. Je cítit heavyspeedové kořeny, přesto zní celek docela progresivně. Jsou patrné doommetalové základy, ačkoliv je to muzika velice hybná. Lze vystopovat až deathmetalovou syrovost, trvale se vznášející blackmetalově potemnělý oblak i neustálé nutkání k drtivě thrashovému nástupu, jenž souběžně prosvítá i zjevný melodický rámec. Zkrátka všechno a nic. Tvrdý oříšek všem zarytým škatulkářům. Důkaz toho, že dělit výroční metalové ankety na jednotlivé žánrové přihrádky je občas docela nesmyslné. Tohle je ultrametal, který absorboval téměř vše.

Pestrost vlivů by nebyla ničím, nebýt zřejmého muzikantského i kompozičního talentu. Skvělé studio se skvělým producentem poskytlo skvělý zvuk, jehož sytost je optimálním opěrným bodem pro velmi přesvědčivý projev skupiny i jejího vokalisty. Přestože se popsaná nadžánrovost promítá do jediné či lépe řečeno jedinečné výrazové polohy, v jejím rámci se podařilo zplodit výrazné skladby, jež udivují množstvím drobných nápadů i obrovským emociálním potenciálem.

Na jediné nadechnutí se rozjede nekonečný příval tónů a riffů, jež se spojují do velice povedených a energií natlakovaných kompozic „F-2370“, „For Hannah“, „Of Common Guilt“, „Guilt Is a Vector of Time“, „Felicitas“ nebo „For Jack“. Než se s posledním vydechnutím celá tato bouře přežene, dojde i na nějaký ten zvolňující problesk, hlavně asi v písni „For Me“,  přičemž zde i jinde se podařilo vokálním odstíněním bravurně zvýraznit opravdu zajímavé refrény. A navíc skladby na sebe bez oddychu navazují, čímž spolutvoří nesmírně kompaktní celek. Ten je opět důkazem specifičnosti a rozpoznatelnosti této schopné formace, jejíž další konání je již nyní předmětem těšení se.

http://www.abysszine.com/recenze/2010040027-six-degrees-of-separation-of-us/