SDOS se přihlásili s novinkovým materiálem na začátku letošního roku, na jeho konci si o něm popovídáme.

A nejen o něm, ale i dalších událostech, které vydání alba předcházely a které následovaly. Slovo mají Dr. a Pickard.

Od vydání alba Of Us už nějaký čas uběhl, takže můžete bilancovat a hodnotit. Jak jste s přijetím alba spokojeni? Objevila se nějaká vyloženě negativní kritika, nebo to dopadlo tak, jako u předchozích tří nahrávek, které sbíraly jen samou chválu (úsměv)?

Dr.: Žádnou recenzi, která by desku vyloženě odsoudila, si nevybavuji, přestože pár ostřejších kritik se objevilo, např. na webzinech Abyss či Allmetal. Ale ostřejší kritiky jsme sbírali tu a tam na každou z našich desek. Všem se prostě nikdy nezavděčíš, což ostatně není ani naším cílem. Děláme muziku především pro potěšení vlastní. Těší-li pak i další lidi, bereme to jako takový bonus navíc (úsměv). Celkově však byla deska přijata více než dobře, z čehož mám samozřejmě velkou radost. Pár hezkých recenzí se objevilo i v zahraničí, ač na tomto místě musím smutně konstatovat, že poměr odeslaných CD do zahraničí na recenzi a skutečně tam publikovaných recenzí je poněkud tristní. Ale třeba se ještě něco objeví…

Pickard: …a to vlastně vůbec neznáme poměr odeslaných CD, a CD přijatých. To by tuto statistiku mohlo zásadně ovlivnit.

Mají pro vás vůbec recenze nějaký smysl (samozřejmě kromě propagace nahrávky)? Myslím tím, jestli když vám někdo cosi vytkne, berete to jako záležitost k zamyšlení, nebo si stojíte za každou notou, každým slovem a na externí názory nedáte?

Dr.: Ač bych byl raději, když bych se od kritik dokázal zcela oprostit, nejde to. Vnímám je poměrně silně, a vždy jsem velmi zvědavý, co si o naší práci myslí jiní lidé. Musím přiznat, že mě recenze dokážou jak hodně povzbudit do další práce, tak mi i na dlouhou dobu zkazit náladu (úsměv). Naštěstí mnohem častěji nastává situace číslo jedna (smích).

Pickard: Díky „vložte patřičnou nadpřirozenou bytost“ se Dr. nedokáže oprostit od kritik, jinak by propadl spokojenosti, samolibosti, a začal by skládat jenom pro sebe, a to pouze a jedině ze samých synkop. Ve skutečnosti na recenze čekáme jako hladoví vlci na Karkulky, takže samozřejmě jednou za čas přijde nějaký ten myslivec. A je to na dvou frontách: je zajímavé zjišťovat rozdíly mezi tím, jak ten náš bengál vnímáme my, a jak to slyší poučený posluchač – to je ta subjektivní strana, a pak jsou ty řekněme více objektivní, „technické“ věci. Nicméně k otázce: s trochou nadsázky by se dalo říct, že na recenze nedám, protože i když „texty postrádají hlubší smysl“ a že „na kluka ze střední Evropy je angličtina v zásadě ucházející“, tak jsem zatím pomyslné pero neodložil (i když je vzteky překousnuté a znovu slepené izolajdou) a hodlám ho ždímat, dokud nepřijde někdo lepší (smích).

Of Us vyšlo ve vaší režii… V létě jste mi na jednom festivalu říkali, že jste dlouho jednali s celkem velkou zahraniční firmou, ale nakonec to nedopadlo podle vašich představ… Můžete ty „představy“ poodhalit a prozradit, o jakou firmu šlo a proč nakonec z vydání vycouvala?

Dr.: Ono spíš než že „nedopadla podle našich představ“ by se dalo říci, že „nedopadla vůbec“. Jednali jsme s rakouskými Napalm Records a jistou dobu se zdálo, že se situace vyvíjí správným směrem. Nadějně to vypadalo ještě před samotným zahájením nahrávání alba, veškerá jednání pak však z ničeho nic zkrachovala. Proč firma nakonec z jednání vycouvala, úplně netušíme; napsali nám jen, že „nejsme koncepční“. Z čehož mi ovšem vyplývá, že jsme teda asi antikoncepční (smích).

Dlouhou dobu jste patřili do stáje Élysion, u které jste (podle mého názoru) patřili k nejvýraznějšíma nejspíš tedy nejprodávanějším kapelám. Proč jste tedy nesko(n)čili zpátky?

Dr.: Poté, co jednání s Napalm Records zkrachovala, jsme řešili jak dál. Vydat desku u Ělysion se přímo nabízelo a i sám Vojta Smidek měl o vydání zájem. Byla by to však již čtvrtá deska pod stejným vydavatelem, navíc vydavatelem, který se tou dobou více než na CD začal orientovat na knihy a nevím jak zbytek kapely, ale já niterně cítil, že potřebujeme změnu. Neúspěch z vyjednávání se zahraničím nás tak nakopnul k založení vlastního labelu Triotus Production, pod nímž jsme se rozhodli novou desku realizovat. Chtěli jsme si agendu kolem vydání zkusit na vlastní pěst, mít kolem veškerých aktivit absolutní kontrolu. Většinu věcí ve vztahu se zahraničím jsme si stejně i za dob u Elysion vyřizovali po vlastní linii, takže nebyl důvod, proč to nezkusit.

Vydání na vlastní pěst má jistě svá pozitiva, ale i negativa… Když se na to podívám ze svého pohledu, plusem je absolutní kontrola o tom, kam CD doputují, na druhou stranu je s tím daleko více práce a starostí…

Dr.: To máš pravdu, jenže my máme Kurtyho, který se nám o celou tu agendu kolem svědomitě stará!
Pickard: Bať. Sláva mu.

V jakém nákladu Of Us vyšlo, kolik kusů putovalo na promotion a kolik je k dnešnímu dni prodáno? A kolik kusů musíte ještě prodat, aby se vrátily náklady, které byly…???

Dr.: Desku jsme nechali vyrobit v nákladu 1000 ks. Zhruba stovka šla na promotion a jestli se doposud prodalo 300 kusů, tak je to moc. Výrobní náklady byly cca 87 000 Kč (nahrávání plus výroba CD) a když by k tomu člověk připočítal ještě i částku za nahrávání demosnímků a promosnímků, dostane se lehce na 100 000 Kč. Pak už je poměrně jednoduché si spočítat, kdy se nám náklady vrátí zpět. Není žádným tajemstvím, že prodeje CD jdou více a více do kopru a pozorovat tu sestupnou tendenci můžeme třeba i jen na našich vlastních deskách – každého dalšího titulu se postupně prodalo méně a méně (debutu jsme prodali 1000 ks a dělal se dolis; alba Chain-driven Sunset se prodalo 500 ks a dolis právě připravujeme). To samozřejmě nutí k zamyšlení. Když pak člověk vyloučí fakt, že by to mohlo být zapříčiněno tím, že jsme stále horší a horší, což je ptákovina, tak mu pak nezbývá, než se s danou situací smířit a přizpůsobit se jí. O to víc si však vážíme všech, kteří se odhodlali těch 250 Kč do naší desky investovat a tím nás přímo podpořili. Také touto cestou bychom jim rádi poděkovali.

Opět jste nahrávali u Stani Valáška. Jste s jeho prací natolik spokojeni, že vás nelákalo vyzkoušet jiné studio? Čím je Staňa tak výjimečný resp. Šopa výjimečná?

Dr.: Šopa je výjimečná právě osobou Standy Valáška (modří vědí). Standa je stoprocentní profík a také příjemný člověk s nadhledem, který dokáže poradit a který dokáže být i dostatečně přísný, když je potřeba. A ono to občas opravdu třeba je (smích). Nám se práce s ním osvědčila a opakovaně se nám potvrzuje, že setkání se Standou před lety ve studiu Shaark při práci na našem debutu bylo pro nás tak nějak osudové a že vracet se do Šopy je pro nás ta nejlepší volba. Nehledě na to, že se tam vracíme rádi, protože Standa je kamarád (úsměv).

Pickard: This interview contains product and/or service placement.

Vlasa: Už jsem to někde psal… V podstatě si nedovedu představit ze bychom někdy točili někde jinde než v Šopě. Jedině že by Šopu přestěhovali i s Lipovem a celou Valáškovic rodinou (smích).

Obal máte ve formátu, který je dnes „in“, tedy digipack. Nicméně přední strana mi přijde taková nijaká, když vzpomenu parádní výtvarnou stránku na Triotu…, „kakající černoušek“ je takový fádní, nudný… Neměli jste lepší nápad nebo jste vše nechali na grafikovi a vůbec mu do toho nemluvili?

Dr.: V tomto měl grafik naši naprostou důvěru a musím říct, že přestože je obal jednoduchý, tak se mi líbí. Má v sobě hloubku. Grafik (Phob) obdržel před zahájením prací na obalu demoverze připravovaných skladeb plus texty a na základě dojmů z nich představil tento návrh, který nás zaujal.

Pickard: Je to skoro úplně přesně jak říká Dr. Phob nastřelil několik variant, my jsme si vybrali tento motiv, a ten se pak nějakou dobu vybrušoval. Pravda je, že zastáncem grafického minimalismu jsem hlavně já, takže obrazné přistřihlé konce křídel Phobova rozletu leží na mém stole. A i kdyby skutečně šlo o defekující reminiscenci Rodinova majstrštyku tak to pro mě je pořád čistá práce dle mého názoru souznící s obsahem desky. A navíc, když je ta originalita tak důležitá, jmenuj mi jeden další cover s kakajícím černouškem, hm? Ani Bonnie M neměli/y ty koule.

A ještě k obalu – když jsme spolu naposled hovořili, tak jsem se ptal, jestli je logo pasé a vy jste říkali, že jeho čas přijde… ale ani na Chain…, ani na Of Us logo není…

Dr.: … a situace zůstává nezměněna: čas našeho původního loga ještě přijde! (smích) Třeba na příští desce, uvidíme. Každopádně se ho vůbec nevzdáváme, pouze jej zatím držíme v záloze. Tobě se po něm ale nějak stýská, nebo se pletu? (smích)

Pickard: Další osud loga záleží na tom, kdy že si nejmenovaný líný jedinec vytáhne palce z řiti a něco s ním udělá. To je samo o sobě obrazotvornost provokující představa.

Na letošní léto jste anoncovali DVD se záznamem koncertu z letošního února, ale mám pocit, že k realizaci zatím nedošlo. Čím to? A kdy to…? A jak „to“ bude vypadat?

Dr.: Na realizaci DVD se velmi usilovně pracuje! Vlastně je to aktuálně v rámci našich hudebních životů naše největší pracovní náplň. Celá realizace se nám sice dostala kapku do skluzu, ale v současné době se plně soustřeďujeme na dokončení. Před měsícem dokončil Standa Valášek mix zvukových stop, průběžně se zpracovávaly také bonusové materiály (rozhovory, bootlegy, …), návrhy obalu a právě v dnešních dnech probíhá střih obrazového materiálu ze záznamu tohoto našeho vystoupení na February Hard Show v Luhačovicích. Velký dík za celou realizaci, mravenčí práci a noci strávené prací na tomto díle patří opět našemu manažeru Kurtymu, který má tento projekt pod svými křídly a doposud odvedl obrovský kus práce. Po novém roce nás čeká 14denní seance opět (a jak jinak) ve studiu Šopa, během níž bychom chtěli přivést na svět miniCD, kteréžto by mělo být takovým malým bonusem právě k onomu připravovanému DVD. V ideálním případě bychom pak celý tento „balíček“ chtěli pokřtít opět na February Hard Show, ale jak víme, svět není ideální, takže počkejme, nechejme věci volný průběh a ono se to vyvrbí.

Jak vůbec vypadá váš aktuální setlist? Na AFODu to byla zhruba půl na půl starší kusy s novými… a největší ohlas pořád měly ty nejstarší, které hrajete, tj. výběr z Triota… Nemrzí vás, že pět let stará nahrávka u fanoušků vede a novější skladby tak bouřlivě přijímány nejsou? Je Triotus… vaším Opusem Magnum?

Dr.: Zda-li je Triotus náš Opus Magnum si netroufám soudit, to prozradí třeba až budoucnost, či nechť si to přebere každý náš fanoušek sám. Ať tak či onak se snažíme, aby byla každá další deska lepší a lepší, a to ve všech aspektech. V tomto ohledu by pro mě tomuto označení odpovídala každá naše deska. Ale kdo ví? Třeba nás náš skutečný Opus Magnum teprve čeká. Ostatně já sám tomu pevně věřím.

Náš aktuální setlist sestává z dvou věcí z první desky (Moon 2002), tří z Triota, dvou z Chainu a čtyř z našeho posledního počinu, tudíž se snažíme o to, aby všechna naše alba byla nějakým způsobem zastoupena.

Ne, osobně mě vůbec nemrzí, že jsou ty staré věci tak silně zapsané v povědomí fanoušků a že je chtějí slyšet, ba právě naopak! Mám z toho radost, už i třeba jen proto, že mě dodnes baví ty věci hrát (což jistě ale nemůžou říct všichni z kapely – vím bezpečně, že někteří spoluhráči některé starší skladby ze srdce přímo nenávidí – úsměv). Vždyť Triotus je deska, díky níž jsme se dostali do poněkud širšího povědomí a i proto k ní dodnes chovám velký respekt. Na druhou stranu ale nemám ani pocit, že by naše novější tvorba zůstávala bez ohlasu (úsměv).

Pickard: Já osobně si myslím, že vysvětlení leží někde u kapacit paměti metálistů, a způsobů projevování emocí. Je jenom logické, že písnička, kterou do někoho tlačíš roky, má větší pravděpodobnost, že vyvolá snadno pozorovatelné projevy excitovaného stavu „to znám!“, než právě složená věc. Druhým, navazujícím, aspektem pak je, že stav „to neznám!“ v tomto kontextu dá snadno pozorovatelně najevo málokdo. Výjimkou je „objevení“ doposud neshlédnutého dílu Shaun the Sheep.

Příští rok tomu bude patnáct let, co působíte na hudební scéně. Chystáte k tomuto výročí nějaké speciálnosti, nebo pro vás jubilea nic neznamenají a žádná oslavička nebude? Co tedy příští rok bude (úsměv)?

Dr.: Nějaká oslava samozřejmě bude. Desáté výročí jsme poněkud odfláknuli, tak si to snad na tomto polojubileu alespoň částečně vynahradíme. Osobně bych to viděl na výroční setkání s našimi spolubojovníky z metalových kolbišť, s nimiž jsme se za ta léta na pódiích průběžně setkávali. Momentálně jsou však veškeré naše síly upnuty k přípravě dalšího ročníku February Hard Show, které se uskuteční 26.2.2011 v Luhačovicích. Přípravy nějakých velkolepých oslav přijdou na přetřes zřejmě až po této akci.

3 – 2 – 3 – 2 – 3 – x aneb otázka z IQ testu pro členy Mensy. Doplňte číslici místo „x“ a vysvětlete, jak jste k ní došli (úsměv).

Dr.: Chybí tam dvojka, jinak se totiž nelze k výsledku 6–6–6 (3×2–3×2–3×2) dopracovat (úsměv).

Pickard: Omluvte Doktora, finální výsledek matematického útvaru (3×2–3×2–3×2) je samozřejmě –6. Budeme-li se chtít držet navrženého způsobu kalkulace, a dosáhnout výsledku, po kterém Dr. prahne, pak je řešením číslo –222, protože [3×2 – 3×2 – 3x(–222)] je 666. Co se mě týče, doteď jsem nepochopil fascinaci tímto číslem… Podstatně větší vzrušení ve mně vyvolávají cifry, které jsem nevyhrál ve sportce. Takže pro mě za mě si to „x“ klidně strčte do „y“.

Ne a Ne, tudíž velký NE, Mensa se bez vás bezesporu obejde (úsměv). Ta číselná řada symbolizuje roky, které uplynuly mezi vašimi nahrávkami a marně jsem se tedy snažil zeptat, kdy vyjde další deska…

Dr.: Čeče, tak se zeptej rovnou a nezkoušej tady na nás nějaké testy! (smích) Odpověď je přitom tak jednoduchá a prostá: nevím (úsměv). Nové skladby pomalu vznikají, ale nikam se neženeme, nic nikam netlačíme a necháváme věcem volný průběh. Snad můžu mluvit za všechny, když řeknu, že si proces skládání a aranžování užíváme a moc nás baví. Jakmile nastane situace, že těch nových skladeb bude tak akorát na desku, zvěčníme je. Termín je zatím však ve hvězdách.

Pickard: Největší radost mi dělají rozhovoráři, kteří si sami zodpovědí otázky, a na nás pak jsou jenom drobné korekce. Čiliž, ano, marně ses snažil zeptat, kdy vyjde další deska, tedy za předpokladu, že ses ptal na naši další desku; jestli tedy nejsem příliš vztahovačný… A toho kakajícího černouška ti hned tak neodpustím, si nemysli. Už teď přemýšlím, koho rozkakám na příštím bookletu…

Johan
Rozhovory